Družička
Tak jsme se právě vrátili z Křemže. Byly jsme tam na svatbě, vdávala se teta Evča a já měla tu čest, jít jí za družičku. Včera ráno, když jsem se vzbudila, mě mamka oblékla do krásných bílých šatiček, dala mi slabounké bílé punčocháčky, udělala mi culíčky s bílými mašličkami, dala mi klobouk a bílé střevíčky a řekla, že jsem družička. Taťka mi říkal, že vypadám jako princezna, ale mně to bylo celkem jedno, byla jsem zvědavá, co se bude dít dál. Jeli jsme autem k babičce a dědovi Hanušů a tam bylo hrozně moc lidí, ani jsem je všechny pořádně neznala. Napřed jsem se chtěla té spousty lidí stydět, ale pak jsem si všimla, že jí párky a tak jsem se hlasitým voláním pálek, pálek, také dožadovala této vynikající pochoutky. Babička mi jeden párek dala a já už s párkem v ruce prozkoumávala terén. Jéééé, teta Evča je krásná skoro jako já! Také má krásné bílé šaty, a vlásky učesané jako princezna, té to sluší! Asi je to taky družička, usoudila jsem. Ani jsem si nestihla pořádně popovídat s Nikolkou a Verunkou, které jsem mezi tou spoustou lidí objevila a už jsme nasedali do aut a jeli do Křemže. Jela jsem v našem autíčku s mamkou, babičkou a prababičkou. Po chvilce jsem poslechla babičku, která mi radila, ať si na chvilku schrupnu, abych byla na tu svatbu odpočatá a usnula jsem. Vzbudila jsem se až v Křemži a tam jsem nestačila zírat. Bylo tam ještě více lidí, než před tím u babičky a byla tam ještě jedna princezna Anetka. Ty jo, takže budeme družičky tři. Hned jsem se chytla Anetky za ručičku, aby mi neutekla. S Anetkou jsme chvilku běhaly po zahradě, pak jsme se houpaly a nakonec jsme šly k nim do domečku. Tam byla spousta dobrot, a také mi strejda Láďa dal kytičku. Jo a zjistila jsem, že teta není družička, ale nevěsta. Měla jsem v tom trošku zmatek, vypadala úplně stejně jako já s Anetkou, ale družička to prý nebyla. Naštěstí jsem neměla moc času si nad tím lámat hlavičku, protože se kolem mne stále něco dělo.
Než jsem se nadala, byly jsme v kostele. Dala jsem Anetce ručičku a pěkně jsme si to ťapkaly před nevěstou. Do pochodu nám krásně hrála hudba. Bylo to tam moc pěkné, akorát mě mrzelo, že mě tam mamka nenechala běhat. Chvilku jsem jí ukazovala, kde všude svítí světýlka, a mamka mi zase ukazovala na tetu, která stála ve předu kostela se strejdou a poslouchala pana faráře. Chtěla jsem se také jít podívat, co tak zajímavé jim pan farář říká, ale mamka mě nenechala, a protože viděla, že se chystám hlasitě protestovat, dala mi do ručičky otevřenou kabelku. Jéééé, tam bylo věcí! Než jsem je stačila všechny prozkoumat, pan farář domluvil a my jsme šly tetě a strejdovi popřát. Pak jsme se ještě dlouho fotily, já jsem pak chvilku běhala před kostelem a právě když mě to přestalo bavit, vyrazili jsme do hospody. V hospodě to bylo moc pěkné, napapala jsem se, tancovala jsem, honila se s Klárkou a Anetkou okolo stolů, houpala jsem se na zahrádce na houpačce, z té jsem dokonce i spadla a odřela si kolínka, a když jsem byla už hodně unavená, mamka mě v šatně vedle hospody dala do kočárku, vybumbala jsem si mlíčko a spokojeně jsem usnula. Vzbudila jsem se až na ubytovně, když mě babička přenášela k ní do postýlky.